PETR ČERMÁČEK

ZE SNŮ

– – – posloucháme se vzájemně ze snu výkřiky i klidné dlouhé věty prolnou se, zakřiknou se, popřou se? podvědomí, nevědomí nebo jen náhodný únik obrazů? vstaňme, uvařme kávu, připusťme světlo – – – nechtěl jsem, aby sen pokračoval jenže jsem chtěl dokončit práci, kterou jsem v něm měl uloženu – vynášeli jsme stavební suť, […]

VYŠISOVANÁ TRÁVA

Když odlétnou rorýsi, nastává čas vyšisovaných trav. Odkvetlých stébel přecházejících ze žluté v bílou. Komíhají se, Protínají se. Neklidné podmanivé struktury. Ticho v poli: posečeno, zoráno, jen doběla odkvetlé trávy, laskavec, merlík, lebeda v úzkých lemech, ostrovech, souvratích; odlétli rorýsi, skřivani a strnadi se skrývají v šustivém kymácení kukuřic; krajina bez krajiny; už bez barevných […]

SPOJE

Poezie se musí míchat do skutečnosti – aby už skutečnost nebyla samozřejmá. Poezie se musí týkat skutečnosti – zevnitř. Poezie musí sabotovat skutečnost a navrátit ji živoucímu. /// Psát sevřenými pěstmi. /// Vysvětlovat báseň: vykrvit kapra. /// Číhat na myšlenku. Tak vzácnou. Být připraven ji slyšet, uchopit ji. Neustále se právě chystat ke psaní. Je-li […]

NĚKOLIK ČAR

Jen pár čar, jedna barva. Struktury, stopy. Do sebe zaklesnuté – ve smysluplném sváru, v rytmu, v harmonii, v pochybnostech. Nejen tuší a temperou. I do lina. Do básně. Krátké strofy. Zimní. Prolamované sny. Proseklé, prošité. Otisky, průsvity. Mrazivě jasné světlo po dlouhých šerých dnech. Výhled z okna na jemné sněžení do ojíněných korun borovic. […]