ZVĚŘ
Noční i denní práce. Několika tahy, mezi šrafy: zvířata ze snů, ztracená zvířata z dětství… Zvířata prosebná, zvířata úlevná. S pohledy upřenými vně chaosu.
/ / /
V tomhle zašantročeném časelze rýt zvíře za zvířetem do bestiáře, psát dopisy z neobjeveného, nedobrovolného ostrova…
Cokoliv glosovat ale nemám chuť, zpod roušky si zadýchávám brýle,
raději sleduji staré i nové cyklistické závody.
Mezitímco alespoň déšť pracuje
na spáse světa.
Je zvláštní, jak lidé, kteří jdou tmou, jsou si navzájem vzdáleni. Přesto je samota tmy jiná než samota hor, tady v obydleném kraji nikdy není tak úplná, slyšíme i jiné hlasy než jen ten vlastní, cítíme blízký dech, hloubka opuštěnosti, která vyvěrá z prostoru kolem nás a z kamenné hlubiny pod námi, nám ještě neproniká až do morku kostí.
(Gunnar Gunnarsson: Advent)
Rozednívalo se. Světlo se dralo tápavě kupředu, někdy se ztrácelo, padalo, zase vstávalo, jako člověk. Jakoby den držel světlo v mdle svítící lucerně a snažil se jí osvětlit svět.
(Nikos Kazantzakis: Chuďásek Boží)
