VARANGERHALVØYA
Poloostrov vytrčený do Barentsova moře. Na dohled starověké Hyperborei, země za severním větrem, v které setrvale svítí slunce…
Oblázky hrachy, oblázky pěsti, oblázky hlavy, oblázky skály a mezi nimi pletence kelpů. Klasy ječmenice napodobují večerní světlo.
U silnice stojí liška, neokázale, nebojázlivě, rzivá jak hlavy křemenáčů trčící z šíchy a zakrslých bříz, rozchodnice čerchuje vzpříčenou břidlici.
Varangerhalvøya I. od horizontu k horizontu vzpříčený, vynesený kámen na kameni přiložte mě k nim – bez měřítka není nic zřejmé velikosti se mění s odstupem, okolnostmi, jazykem II. když nevím, jak to říct mávám rukama má to ovšem své meze – nikdy nebudou vypadat jako racci snad alespoň jako sušící se ryby zkroucené, ošlehané březové větve nebo chaluhy za přílivu III. setrvalé světlo protéká skrz valy oblázků i řeka se pod nimi ztrácí neústí, koření – četnými vlásečnicemi vrůstá pod vlny neúnavně protkává pěnu neznatelným útkem IV. dětské představy odolávají otěru i nárazům z chuchvalců modrozelených sítí přesto nevytahuji lahve se špuntem zalitým červeným voskem se starými zprávami o počátku, smyslu a tak dále ale jen úlomky libovolného plastu V. stojím na hraně odlivu zaskočen zjištěním: vlastnoručně nalezená orlí pera nestačí už ani na okamžik vyvolat pocit že se mohu stát náčelníkem VI. žluté Svalbardské máky něžně pohozené na náspu cesty i říční náplavě v kapse mi zůstal lístek z šatny ve stejném odstínu číslo dvacet tři nesmím ho tu nechat cokoliv přidat VII. rybáci loví ranní mlhu není jisté, co se děje zároveň a co po sobě opatrně slabikujeme jediné zřetelné slovo: člun podrobnější pokyny jsou na polední straně VIII. roviny jsou jen nahoře porostlé šíchou a lišejníky zatlačené pravítkem na obzoru parohaté většina krajiny se zapomíná v zářezech šeptá tam, zve břízy do svahu, v patách vratký stín
IX. z prosolených vybělených kmenů sibiřských borovic vyvržených bouří vysoko na skaliska cítím les za újezdským písákem nádech, výdech káně nad korunami není odsud vidět X. sluchátka i provazce chaluh zamotává stejná síla odolávám nutkání uvolnit hlavy kelpů ze spletenců snížit neuspořádanost přirozené směřování k chaotickým obrazům XI. večerní lišky napínají světlo na rám od okraje k okraji je hedvábné, barvené klikvou a brusinkami když volám domů ptám se po měsíci zda přibývá či ubývá
