HOMMAGE À MILOŠ VLČEK
Nepostavené lodě
plují dubovým lesem, místo třísla cítím šelak, espartový vosk, benátský balzám. Záďová zrcadla protkaná píšťalami, pod čelenem jemný dívčí profil. Tichá ptačí hudba s ráznými tympány černého datla pomalu setřásá kuličky ochmetu.
Vyplouvám s námrazou, řezbářskou řeč na jazyku, v ozimé krvi. Na jaře vytáhnu dláta ze spodní bedny. Napnu plachty.
