VELKÝ BESTIÁŘ
Staré iluminace. Atlasy plné hmatných rytin. Kresby Aboriginců na kůře.
Africké textilie a masky. Keramika indiánů Anasazi. Dětské kresby. Bestiáře. Zvířátkáře.
Nevíš odkud
přišla ta zvířata, živá, černobílá zvířata, křídla, zobák, šupiny, ornamenty.
Tři želvy dokola běží v ptačím srdci, měsíc se znovu a znovu svléká z ještěrčí kůže, gryf chytá vlastní ocas.
Vystoupil jsi z plachetnice v neznámé zemi.
Někdy dávno před sebou.
Ptáci setrvávají v jiném
prostoru a čase než chodci; jsme jediní, kdo zahlédne kroužit orla nízko nad tatranskou dolinou, lovit ledňáčka u komínské lávky přes Svratku; vytržení jak skica z kroužkového bloku: není patrné, kde jsme před vteřinou byli, zda za kresbou unaveně sehnutých postav, nebo za nezdolnou smějící se liškou pokrytou ochrannými runovými symboly.
Míjejí nás beze slova, nevidí ptáky ani otevřený skicák, kolemnejsoucí.
