SKRČENÉ DNY
Skrčené dny. Zkrácené, zaťaté dny, kdy vytane, doléhá, co bys raději oslyšel, neviděl. Stojíš v odstavném pruhu, polykáš vítr, chceš se vymanit, udržet svůj směr. Nedokážeš nevidět „cenzurní zásah tuší uprostřed plátna s arkadskou krajinou“, a tak nezbývá než ho pojmenovat, urputně, neústupně. Krátká spojení mezi obrazy zneklidňují, ale také přináší úlevu, možnost „oddrkotat ode dna.“
Po období delších textů, s dlouhými verši, s povahou proudu, přílivu, řeči, vyvstala potřeba po verších dvouslovných, tříslovných, po básních se zámlkami, dozněními, s obrazy vycházejícími z tenze mezi slovy či dokonce uvnitř jednotlivých slov. Kratší a krátké básně. Stačí i pouhá čtyři slova (závěrečná báseň Errata).
Protiváha. Krátké básně, kde vynikne každé slovo, kde je místo pro úsporný i úporný imperativ. Dlouhé básně, kde se kupí obrazy, sny, odkazy, převalují se přes sebe, variují se, vrací se. Básně, v nichž se lze z toho vymluvit, vemluvit se jinam. Básně, v nichž hledáme rovnováhu – hrajeme ovšem bayesovské hry, hry, v nichž neznáme všechna pravidla, hry, při nichž nevíme, jak si přesně stojíme.
poryvy
okno se drží
svého rámu
brání pohledům
na větve
jak neklidně tlučou
do prázdna
bez záměru
odřené
udiveným nahlížením
za neexistující zábrany
břitvy
podívej se z okna, stojím za domem
chci se posadit do stínu borovic, ke strakapoudům, brhlíkům,
hlasitému praskotu rozpálených šišek
znepřítomnit události, postoje, komentáře
přál bych si, aby to raději byly sny
ostentativně nezapsané, ponechané k rychlému vytracení
sny v nichž si uvědomíš, že sníš, odstoupíš od děsu, odřekneš obrazy,
probudíš se, kdykoliv chceš
končí nepřemostitelné, nesmiřitelné léto
přitom si nepamatuji, že by někdy tolikrát byla duha – nad Jiráskovou čtvrtí,
Tichou Orlicí, Skipsfjordem, zdvojená, ztrojená duha
i znaky a znamení trpí výpadky řeči
stojím za domem mezi poletujícími mlynaříky
je cítit pryskyřice, nedělní obědy – klidně usedni s rukama v klíně, vytkneme se
před závorku, obrátíme znaménka
snad existuje operace, kterou lze dojít k výsledku
být v textu jako v ořechovém stínu, téměř zcela skryt sálavému neklidu
mít nadosah soustředěné obrazy řeči, mírně přecloněné, přebývat v nich,
čekat na neokázalé odbřemeněné povívání listů
vyslovené je úlevné
řádky, hlásky, letové křivky mezi stromy
přicházející déšť
stojím za domem, nejistě sahám na možná ostří
jsou básně ověřitelné?
žádné svědectví není dostatečné
pruh
nechtěně jsem přitlačil
na štětec a teď nevím
jak dál
z úzké cesty
vyběhané kolem plotu
vzlíná starý štěkot
i když přivřu oči
stále to vidím
stejnými slovy
SKRČENÉ DNY
brožovaná, 84 stran, 14 × 18 cm
Dobrý důvod, 2024
Knihu lze koupit na kosmas.cz nebo si o ní napište na můj email.