PETR ČERMÁČEK

zvonohlík
zpívá ze strachu z ticha?
(Zdeněk Volf)
ptačí zpěv mne nepřestává fascinovat, toto léto znovu a znovu hledám vysoko na nebi skřivany nad rozpáleným polem, mezi oblaky hledám přečtené: při letu třepotá, krouží a zpívá; když ustane, vrhá se střemhlav k zemi z výšky čtyřiceti až čtyř set metrů; jeho zpěv trvá v průměru dvě až dvě a půl minuty, často však zpívá mnohem déle, přes pět minut, nejdelší zaznamenaný zpěv byl dlouhý šedesát osm minut…
úsilí, vitalita, vyslovené bytí
v době hnízdění tráví někteří pěvci zpěvem až čtvrtinu svého bdělého času, zpěv je strukturován, elementy se spojují ve slabiky a ty ve fráze a motivy
i zpěv těch nejběžnějších druhů pěvců, jako jsou rehek či kos, má přes tři stovky motivů; jednotliví ptáci se liší bohatostí motivů i četností jejich užívání, vytváří variace, které mohou zahrnovat také výpůjčky – fráze a motivy jiných druhů
kraj od kraje se liší nejčastější používané motivy…
patrně dlouho potrvá než pochopím
asi nikdy úplně stíněn kapradím
že to ze zděděného zvyku
se dorozumívají ptáci s oblohou
a s těmi kteří jsou zakryti větvemi tújí
(Zdeněk Rotrekl)
12. 7. 2015

– – –
podzimní rybniční krajina
stovky hus, desítky bílých a popelavých volavek
chmýří rákosí zářící v nízkém protisvětle, žluté listí topolů, bílé kmeny, sytá červeň hlohů
bezchybný obraz
31. 10. 2015
 
– – –
po měsíčním mrazu přilétá stále více ptáků až mezi domy či do blízkých zahrad uprostřed polí
početná hejna sýkor, zvonků, stehlíků a kvíčal, desítky dlasků, králíčci, červenky…
načepýření proti mrazu plení šípkové keře, ozobávají jehnědy bříz, stále méně plaší
zůstávám stát, dívám se, poslouchám, fotím, vzpomínám na dávné zimní cesty s tátou do Újezda, na ptáky zahlédnuté u vlečky, v Darebnicích, Ve vodách, řádně zapsané s pravopisnými chybami do tlustého linkovaného sešitu s černými deskami
být poutníkem za ptáky, s ptáky, fotografem, zapisovatelem, na ničem nezávislým…
a po letech zas uvidět hýly (v černém sešitě zapsané k datu 23. prosince 1985)
na římse / břízy převtělené / v poloviční vykoupení / hýl / jako zima / převtělená / v břízu / břízohýl s červeným / ňadérkem / úsvitu / zanaříká si / protože se jinak nedomluví / s bezperým večerem
(Zdeněk Rotrekl)
30. 1. 2017
 
– – –
znovu se probouzí mé ptačí srdce
v křiku rybáků z hnízdních pontonů lednických rybníků
sestoupím-li tři čtyři metry za hradbu keřů kolem jednokolejky, vtáhnou mě písčité mělčiny do jiného světa – do smíchu čejek, pískání kulíků, postrkování jespáků, poklidného štěbetu husí
moci je vzít sebou a jako Davita z románu Chaima Potoka vložit do těla naší kalimby (nemaje dveřní harfu)
tak, aby vždy, když rozezníme její plíšky, rybáci vzlétli v našem zšeřelém pokoji
10. 5. 2018
 
– – –
začnu si vypisovat
omyly spisovatelů týkající se ptáků
první dvě položky:
Douskové záměna žluvy a žluny v Rakvičkách
Göblův vodouch klovající do něčeho zahnilého v Tichém společníkovi, zřejmě záměna za vodouše – surreálná představa: pavouk se zobákem
3. 10. 2018
 
– – –
kría, kría
křičí islandští rybáci, když se ocitneš blízko hnízdům, náhodně vyplavený na parkoviště se sopečným prachem, hutnou černou kávou nalévanou na hoblici ze sibiřského modřínu
chceš ještě blíž, k dětské knize, k dlouhé pouti napříč oceány
nedovolí ti to, rozevřenými zobáky tě zamotávají do ovčí vlny barvené vlčími boby, vangoghovské oblohy vzepřené vybělenými horizonty, snáz bys je chytil v letu, než zahlédl jejich snůšky
ukročíš, vkročíš, vykročíš, ohýbáš seismické vlny
5. 7. 2019
 
– – –
další literární ptačí omyl
v románu Ráj a peklo Jóna Kalmana Stefánssona překladatelská či redaktorská záměna kulíka zlatého, ohlašujícího svým návratem na Island začátek jara, rostlinou kuklíkem ve větě: Jednoho dne se probudíme a jsou tu kuklíci, sluníčko je nám blíž, zpod sněhu vykoukne tráva a zazelená se, na moře se spustí rybářské lodě s palubou, co dlouhou zimu dřímaly na břehu a snily o moři.
15. 7. 2019

Krajinný ekolog, lesník, prozaik, autor krásných črt a fejetonů, přítel Jan Lacina zemřel v Tišnově 21. března 2020. Bude mi chybět.